| 12.6.2010 - Závody |
| Pohár na Bezdrevu? Never more! :-) Aneb jak to viděl závodník |
|
Před odjezdem na Pohár Hluboké jsem lehce nakoukl na Windguru a vážně uvažoval, jestli jet, nebo vynechat. Nakonec převážila varianta jet. Jednak jsme letos už jeden pohár ze stejného důvodu (rozuměj mizerná předpověď) vynechali a jednak se mi podařilo "naverbovat" i rodiče jednoho z našich mladých optimistů. A bylo mi blbý je v tom nechat samotný. Několikrát jsem hořce litoval. Ale popořádku... |
Příjezd na Bezdrev, příprava - vše OK, jen větru se jaxi nedostává. Postupně se uchylujeme do stínu barového pultu a nedostatek větru zaháníme... však víte čím. Až na večer se hlavní rozhodčí rozhodl vyplout. Jeho pokus však vyšel úplně naprázdno. Vítr se nedostavil a z přítomných "vymněknul" jen Indoš. Ostatní zůstali v klidu.
Noční rozjížďka OK, Bezdrevská klasika, ale ráno...
Hned po ránu nás z pelechu vytáhl zlověstný zvuk lodního motoru, značící, že to rozhodčí asi zase chce vyzkoušet... Po chvíli váhání už bylo jasné, že to
- myslí vážně
- nemáme šanci všichni stihnout
ale i to je Bezdrevský evergreen. Po jedné betonové náplavce dostat do vody 46 lodí je docela náročná záležitost a to se nesmí nic zadrhnout. A ono to drhlo...
S porušením prvního pravidla úspěšného startu (pro neznalé "být na startu v čas") se vydáváme za naprosto tragických podmínek za pelotonem lodí. Říkám si, třeba to někde foukne... Nefouklo... Podmínky jsou opravdu náročné, především na nervovou soustavu. Z legrace se ptám posádky jednoho z motorových člunů, jestli to opravdu myslí vážně a dostává se mi ujištění, že dáme jen jednu rundu, ať mají podle čeho rozdělit ceny.
Jaké bylo naše překvapení, když po dojezdu do cíle na prámu visí "L" - takže další runda "non-stop". Skřípem zubama a řadíme se ke startu. Z rohu přes baštu to občas foukne, ale jinak flaxa. Lodě se několikrát sjedou a zase roztáhnou... Už aby to bylo za náma. Aby toho nebylo málo, několikrát se "vítr" otočil a to tak že hodně. Šťastlivci absolvovali "dostih" (t.j. rozjížďku bez stoupačky), ti méně šťastní stoupali hned několikrát. Myslím, že dost pádných důvodu k tomu, rozjížku zrušit. Ale asi ne na Bezdrevu.
I přijeli jsme (doploužili jsme se) do cíle a nevěříme svým očím. Na prámu o5 visí "L". To už řvou i klidnější povahy. Minutu před startem zřejmě i rozhodčímu došlo, že takhle to asi nepůjde a rozjíďku přerušil a poslal nás na břeh. To poslal na břeh je tučné schválně, opravdu to bylo vyvlajkováno a startovní člun se odebral k jachťáku. A tak jsme ho následovali. Jaké bylo naše překvapení, když se beze slova vysvětlení za chviličku vrátil a aniž by nás nechal vrátit se do prostoru startu rozjížku znovu odstartoval.
Dlužno podotknout, že do uplných sr**ek. Omlouvám se za ten výraz. Bystrý čtenář si ta dvě písmenka určitě domyslí. Přátelé, myslím že nastal čas pobavit se o nějakých podmínkách, které musí být splněné, aby se dal závod regulérně jet a hlavně "dojet". A teď nemyslím jen podmínky povětrnostní. V relativně živé paměti mám, když v podobné situaci na na jedné nejmenované vodě znělo "Už vám sem ten pohár nedáme". Jj, Poháry na Bezdrevu asi nezrušíme, ale ruku na srdce, příště si dobře rozmyslíme, jestli přijedem...
Příloha:
Míra Horák, CZE 563
|
